Mezinárodní sinologické centrum Chiang Ching-Kuovy nadace při Karlově univerzitě

Od Zdi demokracie k Internetu

Sympozium ke třicátému výročí Pekingského jara

Letos si připomínáme třicet let od doby, kdy se v čínských městech rozvinulo spontánní politické a kulturní hnutí, jehož symbolem se stala pekingská „Zeď demokracie“. Krátké období relativní svobody, nazývané někdy Pekingským jarem, ukončily perzekuce hlavních účastníků hnutí, z nichž mnozí pak strávili řadu let ve vězeních a převýchovných táborech. Oficiální čínská historiografie Pekingské jaro ignoruje a nechává je upadnout v zapomenutí. Studiu těchto události se dnes málo věnují i historici v zahraničí, možná také proto, že vývoj v ČLR za posledních 30 let nastoluje nové palčivé otázky. Naše symposium si klade za cíl nejen vzdát hold těm, kdo v minulosti prokázali velkou statečnost, ale také připomíná problémy, které stále doutnají pod povrchem a kdykoliv se mohou znovu stát tématem vysoce aktuálním.

Pátek 5. prosince 2008 Karolinum
Ovocný trh 3, Praha 1
Malá zasedací síň

Conference booklet

09:30 – 09:45 Olga Lomová (Charles University): Beijing thirty years ago
09:45 – 10:25 Wei Jingsheng 魏京生 (Wei Jingsheng Foundation): 西单民主墙回忆
10:25 – 11:05 Wang Juntao 王軍濤 (Chinese Constitutionalist Association): 中國發展模式之爭：民主墻的意義

coffee break

11:20 – 12:00 Ren Wanding 任畹町 (China Human Rights Protector): 中國社會與民主運動 Chinese society and the democratic movement
12:00 – 12:40 Chen Maiping 陳邁平 (Swedish P.E.N.): 在廢墟上重建星空 Rebuilding Galaxy on Ruins

lunch break

14:00 – 14:40 Lauri Paltemaa (University of Turku): Human Rights from the Left
14:40 – 15:20 Shao Jiang (University of Westminster): Unofficial Publications in PRC from 1950s to 1980s

coffee break

15:35 – 16:15 Martin Hála (Charles University): Free minds before free speech— independent self-expression in China from dazibao to blogs
16:15 – 16:55 Justyna Jaguscik (University of Warsaw): Prospects of democracy in the PRC from a sociologists point of view
16:55 – 17:30 Round table discussion on the perspectives of democracy in China

Chen Maiping (Čchen Maj-pching) Nar. 1952 v prov. Ťiang-su. Spisovatel a překladatel z angličtiny a ze švédštiny, publikuje pod jménem Wan-č´ (Wan Zhi), převážně povídky a eseje. Významně se podílel na vydávání samizdatového literárního časopisu Ťin-tchien (Jintian, „Dnešek“) založeného na konci r. 1978. Tento časopis byl nejvýznamnější platformou nezávislé literatury a umění na konci 70. let. Časopis přestal vycházet po potlačení aktivit Pekingského jara, během politických represí, které na čas znemožnily vydávání jakýchkoliv nezávislých tiskovin. V době zmírnění těchto represí se mu podobně jako dalším nezávislým spisovatelům podařilo vystěhovat z ČLR. Po potlačení studentského hnutí z jara 1989 se podílel na založení exilové verze časopisu Ťin-tchien, který vychází dodnes. V současné době žije ve Švédsku a je vice-prezidentem a zároveň generálním tajemníkem Nezávislého čínského PEN klubu.

Ren Wanding (Žen Wan-ting) Nar. 1944, pochází z provincie Ťiang-su. R. 1966 vystudoval stavební fakultu pekingské Techniky. Poté působil v dělnických povoláních a jako účetní. Patřil k vůdčím postavám emancipačního hnutí v letech 1978-1979, byl autorem řady významných textů, které spoluurčovaly politickou debatu kolem Zdi. Nejznámější z nich je devatenáctibodový manifest požadující svobodné volby, boj s korupcí a zrušení tajné policie. V roce 1979 založil v Pekingu Ligu lidských práv, první organizaci usilující o prosazování lidských práv v Číně od r. 1949. Poprvé byl zatčen začátkem dubna 1979, před očima zahraničních novinářů, ve chvíli, kdy na Zdi vylepoval plakát protestující proti zatčení Wej Ťing-šenga. Strávil pak čtyři roky v pracovním táboře, v drsných podmínkách a bez možnosti kontaktu s rodinou. Po propuštění pracoval znovu jako účetní a zároveň psal nepublikované úvahy o potřebě politických reforem v Číně. V letech 1987-1989 spolupracoval s Pekingským ústavem společenských a ekonomických věd. Aktivně se zapojil do studentského hnutí v roce 1989, zejména se zasazoval o pro-puštění politických vězňů, o jejichž existenci mnozí studenti ani nevěděli. Byl znovu zatčen, účelově označen za jednu z klíčových postav studentského hnutí a odsouzen k sedmi letům vězení. Po odpykání trestu a na základě tlaku mezinárodní veřejnosti byl vypovězen do USA, kde žije dodnes. Je držitelem ceny Roberta F. Kennedyho za lidská práva z r. 1994.

Wang Juntao (Wang Ťün-tchao) Nar. 1959. Poprvé se zapojil do politických protestů v dubnu 1976, kdy se na pekingském náměstí Tchien-an-men konaly mohutné protivládní demonstrace, jejichž účastníci mj. veřejně předčítali a vylepovali básně s politickým poselstvím, z nichž mnohé vešly ve všeobecnou známost. Wang ťün-tchao — tehdy ještě středoškolský student — proslul jako autor jedné z nejvíce citovaných básní. Po krvavém potlačení protestů z r. 1976 był zatčen, na jaře 1978 však byl propuštěn a vzápětí se zapojil do hnutí Zdi demokracie. Stal mj. šéfredaktorem Liou Čchingova neoficiálního časopisu Pekingské jaro (Beijing zhi chun), jehož název se inspiroval „Pražským jarem“. Vyhnul se perzekucím v souvislosti s hnutím Zdi demokracie a r. 1981 absolvoval Pekingskou univerzitu. Následně pracoval v Pekingském ústavu společenských a ekonomických věd, kde se na konci 80. let se stal zástupcem šéfredaktora proreformně laděného Ekonomického týdeníku. Významně se angažoval během studentského hnutí na jaře 1989. Po jeho potlačení byl zatčen, označen za jednoho z klíčových organizátorů protestů a r. 1991 odsouzen na 13 let žaláře. V r. 1994 byl na základě protestů mezinárodní veřejnosti vypovězen do USA, kde žije dodnes. V r. 1991 dostal společně se svým blízkým spolupracovníkem Čchen C´-mingem (Chen Zimingem) International Press Freedom Award.

Wei Jingsheng (Wej Ťing-šeng) Nar. 1950 v Pekingu, jeho rodina pochází z provincie An-chuej. Na počátku Kulturní revoluce, vstoupil do Rudých gard. Během této doby měl příležitost poznat pravou tvář politického systému své země a posléze se stal jeho nesmiřitelným kritikem. V r. 1978, kdy se aktivně zapojil do hnutí Pekingského jara, pracoval jako elektrikář v Pekingské ZOO. 5. prosince 1978 zveřejnil na Zdi demokracie esej s názvem Pátá modernizace, v němž požadoval, aby ekonomické reformy známé jako Čtyři modernizace doprovázela také reforma politického systému a vznik pluralitní de-mokracie. 29.3.1979 byl zatčen a toto datum je považováno za začátek konce krátkého emancipačního hnutí spojovaného se Zdí. V říjnu téhož roku byl za „prozrazení státního tajemství“ a „šíření kontrarevoluční propagandy“ odsouzen k 15 letům vězení. Propuštěn byl krátce před vypršením trestu v září 1993. Čínská vláda údajně učinila toto gestu ve snaze získat možnost konat v Pekingu Olympijské hry v r. 2000. Na jaře 1994 byl znovu za-tčen a následně odsouzen za „kontrarevoluční činnost“ k dalším 14 letům vězení. Na základě protestů mezinárodní veřejnosti a intervencí politiků jej úřady ČLR po dvou letech propustily a vyhostily. Žije v USA, kde působí jako předseda Wei Jingsheng Foundation. Je držitelem Sacharovovy ceny z r. 1996 a dalších mezinárodních ocenění.